Koncem října se znovu začíná topit. Po létě se rozbíhají plynové kotle, zapalují se kamna na dřevo a každou zimu právě v této době přibývá otrav oxidem uhelnatým. V dřívějších článcích jsme psali o poruchách topení, údržbě, pojištění i předávání bytu. Dnes jde o dvě malá zařízení na stropě a na zdi a o otázku, kterou si pronajímatelé i nájemníci kladou pořád: čí je to vlastně starost?

Stručná odpověď zní: záleží na zemi, v Německu dokonce na spolkové zemi. Níže najdete základy platné všude, několik skutečných příkladů národních pravidel a kontrolní seznam, který můžete použít už tento týden.

Co který hlásič skutečně zachytí

Hlásič kouře reaguje na částice kouře ve vzduchu. Včas upozorní na požár, což má největší význam v noci, když lidé spí. Plyn ani oxid uhelnatý nezachytí.

Hlásič oxidu uhelnatého (CO) měří koncentraci plynu CO ve vzduchu. Oxid uhelnatý vzniká při nedokonalém spalování v plynových kotlích, ohřívačích vody, přímotopných plynových topidlech, kamnech, krbech nebo kachlových kamnech, zejména když je ucpaný komín či kouřovod nebo do místnosti proudí málo vzduchu. Není vidět ani cítit a první příznaky (bolest hlavy, závrať, únava) snadno připíšete nachlazení.

Jsou to dvě různá zařízení s různým úkolem. Kombinovaný hlásič kouře a CO existuje, ale samotný hlásič kouře před CO nevaruje a hlásič CO nevaruje před kouřem.

Na jaké normy se dívat

V EU i ve Spojeném království hledejte na krabici i na přístroji:

  • EN 14604 pro hlásiče kouře (ve Francii se uvádí jako NF EN 14604, ve Spojeném království jako BS EN 14604)
  • EN 50291 pro hlásiče CO (EN 50291-1 pro domácnosti)

Měla by tam být také značka CE (v Británii UKCA nebo CE). Velmi levné hlásiče bez uvedené normy nestojí za ušetřenou částku.

Obě zařízení se opotřebují. Většina hlásičů kouře je navržena na zhruba deset let provozu a snímače CO mají omezenou životnost také. Na zadní straně bývá vytištěné datum výměny nebo výroby a některé přístroje pípnutím oznámí, že dosloužily. Berte toto datum jako termín.

Kam hlásiče patří

Přesná pravidla se liší, ale tato obecná praxe platí téměř všude:

  • Hlásiče kouře patří na strop, blízko středu místnosti, do ložnic a na chodbu či podestu, kudy byste utíkali ven. V každém obývaném podlaží by měl být alespoň jeden.
  • Do kuchyní a koupelen je nedávejte, pára a vaření je spouštějí zbytečně. Do kuchyně patří teplotní hlásič nebo model určený pro kuchyně.
  • Hlásiče CO patří do místnosti se spotřebičem na spalování paliva (kotel, plynové topidlo, kamna, krb). Pokud poblíž někdo spí, dejte hlásič i do té ložnice.
  • U hlásičů CO se řiďte pokyny výrobce k umístění. Běžné doporučení je 1–3 metry od spotřebiče, mimo okna, větrací otvory a páru z vaření.

Kdo odpovídá: skutečné příklady

Příklady ukazují, jak se pravidla liší. Jde o shrnutí, ne o právní radu, a zákony se mění, takže si ověřte aktuální znění v zemi, kde nemovitost leží.

Maďarsko

Maďarsko nemá obecnou povinnost instalovat hlásič CO do existujícího bytu pronajatého dlouhodobě. Existují dvě důležité výjimky:

  • Nové budovy se spotřebiči s otevřenou spalovací komorou. Maďarský zákon o kominických službách z roku 2012, účinný od října 2013, stanoví, že nová budova, kde je provozován spotřebič s otevřenou spalovací komorou (odebírá spalovací vzduch z místnosti, např. mnohé starší plynové ohřívače vody a přímotopy), může získat kolaudační souhlas jen s nainstalovaným hlásičem CO (Weborvos, 2013; e-gépész).
  • Krátkodobé ubytování. Podle klasifikačních kritérií pro soukromé ubytování, účinných od roku 2023, je u prostor vytápěných čímkoli, co spaluje palivo (plynový kotel, přímotop, kamna, krb, kachlová kamna), vyžadován hlásič kouře i hlásič CO (Netkazán, duben 2023). Jeden odborný zdroj datuje změnu do roku 2022, proto si při krátkodobém pronájmu ověřte aktuální kritéria.

I tam, kde povinnost zákon neukládá, stojí hlásič CO v malém bytě s plynovým spotřebičem velmi málo.

Německo

Všech 16 spolkových zemí vyžaduje v bytech hlásiče kouře, minimálně v ložnicích, dětských pokojích a na chodbách, kterými se z nich odchází. Instaluje je pronajímatel a Spolkový soudní dvůr rozhodl, že to musí nájemník strpět, i když si už namontoval vlastní (BGH, VIII ZR 290/14). Kdo se ale stará o jejich funkčnost, závisí na stavebním řádu dané země. Například v Bavorsku, Berlíně a Severním Porýní-Vestfálsku to dělá uživatel bytu, pokud to nepřevezme vlastník. V Porýní-Falci, Sársku a Durynsku je to povinnost vlastníka. U několika dalších zemí se publikované přehledy rozcházejí (přehled ARAG), proto si přečtěte aktuální Landesbauordnung své země. Mnoho pronajímatelů si údržbu pro jistotu převezme v nájemní smlouvě.

Francie

Hlásiče kouře (DAAF) jsou povinné v každém obydlí od března 2015. Podle Service-Public hlásič s označením NF EN 14604 instaluje vlastník a při předání bytu (état des lieux) ověří, že funguje. U nezařízeného bytu ho udržuje nájemník a v případě potřeby vymění baterii nebo přístroj. U zařízených bytů a sezonních pronájmů odpovídá za všechno včetně baterií vlastník. Starší články, které dávají vše na nájemníka, jsou zastaralé.

Anglie

Podle nařízení o hlásičích kouře a oxidu uhelnatého (Smoke and Carbon Monoxide Alarm Regulations), novelizovaného od 1. října 2022, musí pronajímatelé nainstalovat hlásič kouře v každém podlaží využívaném k bydlení a hlásič CO v každé místnosti s pevně instalovaným spalovacím spotřebičem (plynové sporáky se nepočítají). První den každého nového nájmu musí ověřit, že hlásiče fungují, a po oznámení závady je opravit nebo vyměnit. Od nájemníků se očekává pravidelné testování. Obec může pronajímateli, který ignoruje nápravné oznámení, uložit pokutu až 5 000 liber (pokyny GOV.UK). Skotsko, Wales a Severní Irsko mají vlastní pravidla.

Jak hlásič otestovat

  • Stiskněte testovací tlačítko a držte ho, dokud hlásič nezazní. Ověří se tím baterie, elektronika i siréna. Řada výrobců doporučuje test jednou měsíčně. Minimálně ho proveďte při každém předání bytu a na začátku každé topné sezony.
  • Zkontrolujte datum na zadní straně. Přístroj po uplynutí životnosti vyměňte, i když tlačítko ještě funguje.
  • Jemně odprašte měkkým štětcem nebo vysavačem. Hlásič nikdy nepřemalovávejte.
  • Netestujte skutečným kouřem ani plynem. Pro domácí použití stačí testovací tlačítko. Hlásiče napájené ze sítě nebo propojené systémy může být potřeba nechat zkontrolovat elektrikářem.

Kontrolní seznam

Při předání (nastěhování i vystěhování)

  • Každý hlásič zapište do předávacího protokolu: typ, umístění, norma, baterie nebo síťové napájení, datum konce životnosti.
  • Společně stiskněte testovací tlačítko a zapište, že hlásič fungoval. Pomůže fotografie každého hlásiče se štítkem s datem.

V nájemní smlouvě

  • Uveďte, kdo mění baterie, kdo vyměňuje vadné nebo prošlé přístroje a jak se má závada hlásit. Pokud to už určuje zákon (jako ve Francii nebo v Anglii), smlouva by s ním měla být v souladu. Pokud ne, dohodněte se.
  • Požádejte nájemníka, aby hlásiče nesnímal a nevyndával z nich baterie a závadu hlásil, místo aby pípání ignoroval.

Každý rok před topnou sezonou

  • Otestujte všechny hlásiče a zkontrolujte datum jejich životnosti.
  • Objednejte servis kotle a kontrolu komína či kouřovodu. Hlásič na problém upozorní, ale nevyřeší ho.

Když hlásič zazní nebo selže

  • Spustil se hlásič CO: otevřete okna, pokud je to bezpečné, vypněte spotřebič, všichni ať odejdou ven a pokud se někdo necítí dobře, volejte tísňovou linku (112 v celé EU) nebo plynařskou pohotovost. Spotřebič znovu nepoužívejte, dokud ho nezkontroluje kvalifikovaný technik. Poté informujte pronajímatele.
  • Spustil se hlásič kouře: nejdřív zjistěte, zda nehoří. Pokud ano, vyjděte ven a volejte 112.
  • Pípání nebo neúspěšný test: nájemník závadu nahlásí a ten, kdo je odpovědný, rychle vymění baterii či přístroj. Nenechávejte byt týdny bez funkčního hlásiče.

Pokud používáte LeasingTrack, můžete předávací protokol a fotografie hlásičů uložit mezi dokumenty nemovitosti a nájemník může vadný hlásič nahlásit jako hlášení závady. Oba pak máte datovaný záznam, kdy byla závada nahlášena a odstraněna.

Ověřte si místní pravidla

Článek podává obecný obraz a několik národních příkladů. Nepokrývá všechny země a podrobnosti (které místnosti, které budovy, kdo platí) se časem mění. Před každou topnou sezonou si ověřte aktuální pravidla tam, kde nemovitost leží: na vládním portálu své země, u místního stavebního úřadu nebo hasičů, případně ve spolku pronajímatelů či nájemníků. U konkrétního případu, zejména po nehodě, se obraťte na právníka.

Nejbezpečnější řešení není složité: hlásiče splňující normu, správně umístěné, otestované při každém předání a jasná dohoda, kdo co dělá.